Super ferrata - D/E
Převýšení: 1,2 km / Délka: 2 km
Nástup: 1,5 h / Doba: 7-8 h
Hodnocení: 6/5
Každý zapálený ferratista by si tohle měl zažít alespoň jednou za život, jelikož se jedná o opravdovou zkoušku vaší fyzické a psychické zdatnosti. V rámci této ferraty vlastně ani tak nejde o technickou náročnost, jako o celkovou délku trasy a až extrémní exponovanost.
V našem případě den začal 4. hodinou ranní a už o půl 5 jsme s čelovkami vycházeli od první stanice lanovky směrem na Dachstein. Super ferrata je složena ze tří samostatných ferrat: Anna, Johann a Hoher Dachstein. Samotný nástup trvá přibližně hodinu, ale protože jsme se u rozcestníku vydali špatným směrem, tak v našem případě trval skoro hodinu a půl.
Upřímně, před nástupem na první ferratu Annu jsem se chtěl vrátit k autu. Představa kezení v 7 hodin ráno po skále a fakt, že na mě čeká ještě minimálně dalších 6 až 8 hodin lezení a stoupání, mě nijak netěšil. Ferrata se bohužel navíc vůbec nelezla dobře, byla totiž stavěná pro leváky (nebo tak nám to alespoň s Lubošem přišlo), a tak jsem už po necelé první hodině chytal křeče do levé ruky. Snažil jsem se tedy ruku tolik nezatěžovat a lezl dál.
Ke konci Anny vás čeká velmi exponovaný D úsek, který bych osobně označil jako druhý nejnáročnější z celé Super ferraty. Poté, co jsem tuto náročnou sekci překonal, mě strach začal pomalu opouštět. Vrchol Anny jsme úspěšně zdolali a čekal nás opět poměrně dlouhý a nepříjemný přechod suťoviskem. V našem případě naštěstí bez sněhu, ale v červnu nebo červenci je zde sníh rozhodně normou, pozor na to.
Po krátkém odpočinku přišel hlavní hřeb tohoto dne, a to druhá ferrata nesoucí název Johann. Jednalo se o extrémně exponované lezení, které zabere 3 až 4 hodiny. Na začátku vás čeká obávaný D/E úsek, ale dle mého názoru nebyl až tak moc náročný – jedná se o krátký menší převis. Několik vteřin je nutné se silně držet jednou rukou, zatímco druhou přepínáte karabiny. Hotovo, jste nahoře. Následující hodina lezení je vcelku jednoduchá, převážně v obtížnosti B/C.
Na prvním odpočinkovém místě bodne malá svačina a také psychická příprava na nejznámější část celé ferraty. Čeká vás přibližně nepřetržitého lezení po kramlích vzhůru po téměř kolmé stěně. Měl jsem vcelku nahnáno a vůbec si nedokázal představit, jak náročné to bude. Zezdola totiž stěna vypadala opravdu děsivě.
Nebylo na co čekat, Luboš vyrazil a já hned za ním. Co se kolem mě dělo, vám bohužel neřeknu, protože jsem se za celou hodinu nepodíval pod nohy a jen vzhlížel vzhůru. Mé obavy se ale nevyplnily. Můžu vás ujistit, že označení C/D až D v tomto případě vychází právě z exponovanosti ferraty. Technicky bych úsek označil jako B/C až C. Pocitově je to podobné, jako lézt po žebříku - opravdu to nebylo těžké, jen to bylo opravdu vysoko.
Na druhém odpočinkovém místě mě přepadla lehká euforie. Říkal jsem si, že to nejhorší už mám za sebou a následující hodina trasy už bude hračka. Což vlastně byla, ve srovnání s tím, co už jsem vylezl. Co mě ale zaskočilo, a u čeho jsem si neodpustil pár sprostých slov, byl úplný konec této ferraty. Jednalo se totiž o skalní římsu, pod níž se otevíral 500 m hluboký sráz. To opravdu nebyl můj šálek kávy a doslova jsem tuto pasáž co nejrychleji přelétl. Najednou byl konec, Johann byl vylezen.
Následně nás čekal odpočinek na horské chatě, kde jsem si dal nejdražší polévku svého života a zaslouženou coca colu. Poté nás čekala krátká cesta přes ledovec. V srpnu bohužel bývá ledovec obvykle hodně roztátý a nástup na finální, třetí, poměrně lehkou ferratu obtížnosti B/C nemusí tak být vůbec možný. Proto doporučuji lézt během konce června nebo začátku července. Průrvy v ledovci jsou velmi nebezpečné a nikdy nevíte, kam šlápnete. Mnoho lidí zde hledalo způsob, jak se na ferratu dostat. Ale bez ledovcového vybavení to opravdu nebylo možné a v žádném případě bezpečné.
Pro nás to byl tedy konec, což Luboše mrzelo určitě víc než mě. Já už na Hoher Dachstein vylezl minulý rok, takže jsem Super ferratu už neoficiálně zdolal. Snad se to taky počítá, haha. Chtěl bych ještě doporučit včasnou rezervaci lanovky, která je za slunečného letního dne beznadějně vyprodaná. Naše výprava trvala se vším všudy cca 7 hodin a 1650 výškových metrů. Při lezení až úplně na vrchol bych očekával dobu trvání 9 až 10 hodin. Je to opravdu zážitek na celý den.
Zatím si neplánuji tento zážitek zopakovat, ale nikdy neříkej nikdy. Je to už opravdové lezení, které nezvládne každý, ale rozhodně jsem moc rád, že jsem do toho šel a zvládnul to. Rozhodně pak ze sebe má člověk dobrý pocit.
Kompletní trasa od parkoviště přes 3 ferraty k horní zastávce lanovky.