PR 1 - Vereda do Arieiro

Převýšení: 250 m / Délka: 2,5 km / Doba: 2 h
Návštěvnost: 5/5 / Hodnocení: 5/5

Na horní parkoviště u Pico do Arieiro jsme dorazili kolem půl čtvrté odpoledne a bylo již docela vyprázdněné. Přišlo nám, že dorazit na některou z pozdějších časových rezervací v aplikaci Simplifica je výhoda, protože je zde méně lidí než v poledne nebo při posledním rezervačním časovém slotu. Žádného hlídače QR kódů u vstupu jsme tentokrát nepotkali, i když se jedná o placenou PR trasu.

Parkování ale rozhodně není levná záležitost, počítejte s 20 eury na den. Dolní parkoviště je podstatně levnější, odtamtud vás ale čeká přibližně patnáct minut chůze do kopce navíc, což po celodenním programu nebyl náš případ.

Den jsme totiž začali už dopoledne ve Funchalu návštěvou Monte Palace Tropical Garden na Caminho das Babosas. Nedá se říct, že by nás botanika nějak zvlášť zajímala, ale tohle je jiná kategorie. Neskutečné množství rostlin, terasy, výhledy na město a oceán. Je to místo, které jinde jen tak neuvidíte. Vstupné není úplně levné, ale za tu podívanou to stojí.

Těm, kdo mají v plánu navštívit jak zahradu, tak hory, doporučujeme zahradu dopoledne a hory odpoledne (přesně takhle jsme to udělali i my). Jen pozor na parkování, to je přes den poblíž zahrady téměř nemožné najít. Museli jsme parkovat na parkovišti zdarma, ale tak patnáct minut pěšky od vchodu. Případně se tam dá vyjet lanovkou od pobřeží, která staví skoro vedle vstupu.

Ihned po příjezdu na parkoviště u Pico do Arieiro se přivalil hustý mrak a nebylo vidět na krok. Chvíli jsme čekali, situace se nezlepšovala, ale nakonec jsme se stejně vydali na cestu. Vychytat počasí v madeirských horách je kapitola sama o sobě. Nejlepší je se spoléhat na webové kamery, nikoliv na předpověď, která vám večer slibuje jasno a ráno se probudíte do mlhy. Za pár dní na ostrově tomu člověk začne celkem rozumět.

Přesně ve chvíli, kdy jsme dorazili na vyhlídku Ninho da Manta, se mraky začaly rozprostírat a před námi se objevil vrchol Pico Ruivo. Špičky hor trčící z mraků vypadaly neskutečně. Protože jsme vyrazili bez otálení a jako jedni z prvních, měli jsme stezku skoro celou pro sebe. Jakmile se mraky rozestoupily a ostatní to z parkoviště zpozorovali, vyrazila možná i stovka dalších za námi.

Cesta jako taková je pěkná kamenitá stezka se schodišti a místy s výhledy do obou stran hřebene. Krajina byla po požárech z minulých let místy holá a skalnatá, jinde stále zelená, a ten kontrast byl na pohled opravdu zajímavý. Trasa je v současné době přístupná pouze po vyhlídku Pedra Rija, avšak od dubna 2026 by měla být otevřena celá cesta až na Pico Ruivo.

Druhá polovina trasy nabídla výhledy dolů na jižní stranu ostrova, která byla zcela bez mráčku. Nám to počasí vážně nemohlo vyjít lépe. Na závěr jsme nafotili pár snímků místních ptáků, kteří jsou na turisty bohužel dost zvyklí a o přirozený ostych už dávno přišli. Pak nás dohnala armáda dalších natěšených turistů a byl čas to otočit domů.

Kolem šesté večer při návratu na parkoviště bylo stále obsazené, ale zdaleka ne tak dramaticky jako v odpoledních hodinách. Kdo chce přijet jen tak na vyhlídku nebo chytit západ slunce, místo si k večeru určitě najde. Jen nepočítejte s tím, že tam budete sami.

Týden na Madeiře pro 2 (7 nocí)                                                                                           Letenky (Smartwings): 20 000,-                                                                                                     Auto (Sixt): 9000,-                                                                                                             Ubytování (Booking): 14 000,-                                                                                                     Útrata: 15 000,-                                                                                                                     Celkem: 58 000,-