Schneibstein (2276 m)
Převýšení: 700 m / Délka: 8,5 km / Doba: 4,5 h
Návštěvnost: 2/5 / Hodnocení: 4/5
Schneibstein je krásný vrchol v okolí Berchtesgadenu a túra za normálních podmínek rozhodně stojí za to. Pro nás to byl ale hororový zážitek, který nepřeju zažít nikomu z vás. Na druhou stranu zkušenost je to dobrá. K tomu ale více až za chvíli. Na vrchol se dostanete po svých nebo předraženou lanovkou Jennerbahn. My jsme byli líní a neměli tolik času, takže volba byla jasná.
Od lanovky jsme zamířili ke Carl von Stahl Haus, kde jsme se zastavili na oblíbený spritz, následně začalo přibližně hodinu a půl dlouhé stoupání k vrcholu. Už v deset hodin dopoledne šla většina hikerů dolů a jeden z pánů nás upozornil, že se blíží bouře a ať spěcháme. To nás trochu překvapilo, protože ranní předpověď vypadala přívětivě. Chyba číslo jedna byla nezkontrolovat radar před výstupem!
Rychle jsme vyšli na vrchol, udělali pár fotek a bylo jasné, že bude lepší se otočit a jít zpět. Mrzelo mě to, na tuto túru jsem se těšil několik let a měl ji v bucket listu od doby co jsem naposledy navštívil Berchtesgaden.
Už po prvních pár metrech při cestě zpět bylo jasné, že se něco žene naším směrem. Sejít zpět dolů mělo trvat více jak hodinu a na některých místech byla cesta poměrně kamenitá a kluzká. Nedalo se moc spěchat ani popoběhnout. Minimálně první půl hodiny sestupu nebylo pomalu ani stéblo trávy a šlo se čistě po kameni. Pak nás zasáhl vítr tak silný, že jsme nebyli schopni pomalu ani stát na nohou. Černý blýskající se mrak se blížil a během pár minut se obloha změnila na téměř noční tmu. Byli jsme ale natolik rychlí, že se nám podařilo doběhnout i skupinu, která šla dolů ještě dříve, než jsme my vůbec vyšli na vrchol.
Bouře nás zastihla naštěstí ve chvíli, kdy jsme se dostali do místa s rozsáhlým hustým porostem, který rostl v přirozené úžině. Poprvé za celý sestup jsme nebyli přímo na holé skále a bylo kde se ukrýt. Odhodili jsme batohy, schoulili se co nejblíže k zemi a čekali. Mokří a promrzlí jsme se nemohli několik desítek minut hnout a v tu chvíli vám to připadá jako věčnost. Blesky hřměly všude kolem a byly to opravdu velké pecky. Po chvíli bylo jasné, že bouře postupuje za nás a máme šanci se odsud dostat.
Další půl hodiny sestupu po kluzké kamenité cestě dolů a skočili jsme rovnou zpět do horské chaty na něco teplého. Na ten den budu vzpomínat ještě dlouho. Čas na focení mračen jsem neměl, takže mi musíte věřit, že tento příběh není fikce. A hlavně, vždy si před výstupem zkontrolujte radar. Předpověď počasí nestačí!